
"Už jednou jsem vám řekl že stím klukem nebudu pracovat! Bud to já nebo on!"řekl jsem naštvaně šéfovi před stolem ve kterým si pohodlně seděl a poslouchal to co jsem mu řekl.
"Drahý Liame,a já jsem ti zase několikrát řekl že tě tu potřebujeme i s tou výpomocí.Takže si zvykej a nebo si hledej někoho jinýho kdo ti bude dávat víc peněz"řekl šéf.
Drze jsem si vzal věci a odešel.Dělalo se mi z něj špatně.A víc peněz ? Dělá si ze mě ten chlap srandu.20liber.By nestačilo ani Santovi na všechny dárky.Ten kluk dostává dvakrát víc než já a to je tu teprve pár dní.Už toho doopravdy přestávám mít dost.
Ale tuhle práci potřebuju než si najdu něco jinýho kde nebude on.Zase si skládá věci du regálu ,mu v uších sluchátka a dělá jako by nic.Jak já ho nesnáším.
Kdybych mohl tak to na něj všechno vysypu nebo ho zabiju tím regálem dělá ze sebe mazánka ale já ho doopravdy nepotřebuju.Všechno bych zvládnul ale ted je tu ON.
No nic,začel jsem dělat svojí práci a někdy jsem se podíval na toho blondáka co dělá.Někdy mi zamává ale já však dělám že ho nevidím.
"Ty si slepej?"zeptal se mě blondák
"Ne,proč bych měl bejt slepej?"zeptal jsem se udiveně.
"Protože jsem se snažil být milý a chtěl ti zamávat.Tak na tebe mávám jako debil a ty si rovnáš věci"řekl naštvaně.
"Sorry,ale na přátelství fakt nemám šas,tamhle je plastová figurína ta určitě bude mít zájem se seznamovat"řekl jsem ironicky a pokračoval ve svojí práci.
Ten na mě koukal jak na vánoční stromeček a potom odešel.Nemusel jsem být takovej ale já jsem chtěl.Kazí mi všechno co jsem kdysi tady na týhle práci milovat.Ted už to tu nemužu ani cejtit.
"Jo a jestě něco jsem ti chtěl říct"přišel znova a znova na mě promlouvil.
"Copak máte na srdci?"řekl jsem irionicky a koukal jsem se mu do oceanově modrých očí.
"Jsi ten největší idiot jakýho znám.Myslíš že odsud odejdu ale to se mylíš! Zůstanu ti na krku tak dlouho dokud si neuvědomíš jakej doopravdy si!"řekl naštvaně a odešel.
Ty jeho řeči si může strčit někam at si tu zůstane ale já odejdu.To ani neví.Je mi to u prdele jestli tu bude trvrdnout ale já už tu nebudu.
Konečně budud mít chvíly klid.
Chtěl jsem mu taky říct že se s idiotama nebavím ale co.Nebudu na něj řvát přes celou prcovnu že je to idiot a ke všemu když tu je miliony lidí co si chtějí nakoupit věci.
To zrovna.
Ale já se ho nebojím.Rozhodně ne takovýho idiota jako je on a jestě ke všemu Ir.
Nemám nic proto Irům ale stačí jak se chová on a je mi do pláče.
No nic.Po práci jsem odešel domů a jestě doma jsem měl docela hodně práce.Po rozchodu s Danielle jsem dostal Lokkyho takže ten taky umí udělat bordel.S myšlenkama uplně někde jinde jsem uklidil všechno co šlo a šel jsem s Lokkym ven.Procházely jsme se po parku.Když tu náhodou...jsme uviděli Danielle.
Lokky se k ní rozeběhnul a Danielle ho vzala do náruče.
"Ahoj Dan"pozdravil jsem jí mile.
"Ahoj Liame"řekla a mazlila se s Lokkym.
"Nechceš jít na kafe? Čokoládu,čaj,vodu,džus?"vyjmenovával jsem všechno a ona se zasmála.
Měl jsem rád její smích a někdy mi docela dost chyběl.
"Jasně,proč ne"řekla a pořád se smála.
Sedla si na gauč a já zatím šel udělat teplej čaj a Danielle si hrála s Lokkym.

