close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Můj bláznivej bráška - 3.díl

26. května 2014 v 17:44 | *Makky* |  Můj bláznivej bráška
Tittle:Můj bláznivej bráška
By:Makky
Part:3

Čekal jsem hodně dlouho,než ke mě přišel doktor kterej se tvářil jako bych zabil mravence.Veděl jsem že je něco špatně.
"Louis Tomlinson?"zeptal se doktor.
"Ano,to jsem já. Co je s mojí malou sestřičkou?!"zeptal jsem se smutně se slzama v očích.
"Je mi líto pane Tomlinsone ale vaše sestra,prožila tragický šok který jí neobživil ani po naší operaci.Je napojená na přístrojích a pokud neuvidíme nějakej zázrak,musíme jí odpojit."řekl smutně doktor.
A já se jen schrnul po zdi dolů.To je konec.Ona umře.Nemohl jsem dýchat nad touhle myšlenkou se mi dělalo nevolno.Už jsem to zažil jednou nechci po druhý,nechci aby jsem jí ztratil.
Věděl jsem to.Neměl jsem jezdit.
"Pane Tomlinsone,nejlepší bude když pojedete domů a zejtra přijdete,věř te mi ! Uděláme vše co bude v naších silách"řekla doktor a já mu jen na rozloučenou podal ruku.
Se slzama v očích jsem došel domů.Odemkl jsem dveře a přestával jsem dál uvažovat.Byl jsem v šoko víc než někdo jinej.Slzy mi nepřestávaly téct,myslel jsem že mi tam žádný nezůstanou.Nechtěl jsem jí ztratit,vždyt ona je důvod proč jsem tu.A jestli nepřežije..umřu.
"Tak co?!"zeptala se mě šokující matka.V očích měla slzy a v ruce malou Daisy.Obě měli slzičky v očích.Jestě že holky nepřišli,nechtěly by aby jim umřela stejně jako já to nechci.Ale zase se to stalo.Zase je na přístrojích! Zase za to můžu já! proč jí takhle obližuju když nechci?!
"Louisi! Řekni mi co je s Denisse! "
Je na přístrojích"řekl jsem sklesle a šel se napít.
Slzy z máminých očí se začely vyplavovat ven,stejně tak i Daisy.
"Za chvíly přijdou holky,budem jim to muset říct,budou se ptát kde je"řekla máma sklesle a já měl pocit jako by to byli její poslední slova.
"Řeknu jím to.Bez tak je to moje vina."
"Louise Tomlinsone! Nemluv tak! Vím že si nechtěl."řekla máma naštvaně se slzama v očích.
"Jen..přestávám doufat...že by mi Denisse dala druhou šanci a oživla"řekl jsem sklesle a moje slzy si zase našli cestu ven.
"Kdy..Kdy jí můžem navštívit?"zeptala se máma rozklepaně.
"Zítra"řekl jsem a šel do pokoje.Do toho pokoje beznaděje.Do toho pokoje kde to všude vonělo a byli všude fotky z dětství.Do toho pokoje kde jsme si toho tolik prožili.Všude byli její věci,její notebook,její taška,oblečení,malovátka.Prosil jsem boha aby jí nechal žít.Chtěl bych jí zase tak moc obejmout a být s ní.
Otevřel jsem notebook a chtěl alespon naspat na twitter..
Když jsem ho otevřel,nemohl jsem uvěřit tomu co jsem viděl.Dříve bych si myslel že to myslí vážně ale ona a já jsme byli na fotkách snad všude.Miloval jsem ty fotky.Miloval jsem svojí sestřičku a nikdy bych nedovolil aby jí někdo ublížil.Taky si schovávala pár fotek když ještě chodila s Harrym.Harry jí stále má rád a to co napíšu ho zabije stejně jako mě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama