close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Forever with love - 1.díl

1. května 2014 v 11:59 | *Makky* |  Forever with love

Sedím v šatně a připravuju se na náš zápas.Hrajeme s Američanama.A musím uznat že jsou fakt dobrý ale to ještě neznamená že jsou stejně dobrý jako my.
Musíme je porazit a v celku jsem i nervozní ale to se stává.Vždycky před zápesem jsem nervozní ale nakonec to vždycky dopadne v celku dobře.
Bud to nás porazí nebo my vyhrajem.
Jen co jsem se oblíknul jsme šli s klukama na hřistě.Všude bylo naprosto narváno.Všichni křičeli,fandili a nadávali.Zápas začel a Američani vedly o 2 goly.Nádherně to začíná.Už se mi to přestávalo líbit tak jsem se snažil aby jsme je vyrovnali po mém snažení to je 4:2 ano dokonale jsme vedli.A nakonec jsme vyhráli 6:3 což je velikej uspěch.
Po zápase jsme se šli převlíknout a jely do hotelu.Měli jsme dva dny volno z toho je jeden trénink a potom máme zápas s Irskem.
Chybí mi moje rodina.Dlouho jsem je neviděl a vlastně už ani skoro nevím jak vypadaj.Musím na ně pořád myslet a tak jsem se rozhodnul že je zejtr navštívím.Když jsme dorazili do hotelu kluky napadlo že bys me měli uspořádat party na naše vítězství ale já nechtěl.
Neměl jsem náladu,ani čas a byl jsem v celku unavenej.Tak jsem tedy v hotelu zůstal sám.Chtěl jsem zavolat mámě že zektra přijedu ale nebrala mi mobil.Zkoušel jsem to stále dál ale pořád nic.
Začínal jsem mít strach.Přesně tohle si mi už jednou stalo.Bylo to o tom že jsem takhle chtěl zavolat svýmu nejlepšímu přitelu kamarádovi a on mi nebral mobil protože se zabil v autě.
Jeho rodiče říkali e je to všechno kvůli mě.Měli pravdu.To já jsem to zavinil že jsem s ním nebyl když mě potřeboval.Bolelo to si na to pořád vzpomínat.
A dokonce ho potkávám i ve snech,někdy se usmívá a někdy mračí.Nevím co mi chce dát najevo.Nikdy jsem to nepochopil ale jedno vím.Hrozně mi chybí.Kolikrát jsem plakal a chtěl se zabít kvůli tomu.A ted se bojím i o mojí rodinu.
Budu jim zkoušet volat každou chvíly jen co to půjde.
Vím jsem trapnej je mi 22let ale bohužel mám o ně strach a to co už jsem zažil bych nechtěl zažít znova.
Po chvilce volání mi došla trpělivost a já praštil mobilem o zem a začel plakat.Byl jsem smutnej.A hrozně to bolí když vám někdo nebere mobil a vy o něj máte strach.
Myšlenky co se jim mohlo stát se mi honily v hlavě. A proto jsem se rozhodnul vzít klíče od mýho auta,popadnul jsem můj mobil,vzal jsem si kartičku od hotelu a jel za nima.
Všude byli fanynky kterým jsem jen zamával a jel do Donchestru.
Cesta tam od centra trvala asi dvě a půl hodiny ale pro ně bych udělal cokoliv.Jel jsem šíleně rychle ale vždycky dával pozor na dopravní značky.V tu chvíly do mě narazilo auto.Obrovskou ránou jsem se praštil hlavou o volant a byl chvíly v bezvědomí.Po chvíly jsem slyšel jemný hlasy ale nemohl jsem otevřít oči.Všechno mě bolelo.Po chilince času co jsem se pokusil oči otevřít jsem ležel v bílý postely v místnosti.Kde jsem slyšel pipající přístroje a mamku s holkama.Jak plačou.Byl jsem rád že je vidím ale bylo mi tak blbě.
"Mami,hele Lou je vzhůru!"řekla Lottie a přišla ke mě.
"Louisi! Co tě to napadlo!"řekla mamka mezi vzlyky a hladila mojí tvář.Slzy mi tekly potváři protože jsem nemohl říct ani ahoj.Nešlo to bolelo to a bál jsem se že už jim nikdy neřeknu miluju vás.Máma mě držela za ruku a hladila po tváři a holky byli okolo mě a koukali na mě jak na svatej obrázek.
I já jsem byl rád že je zase všechny vidím když v tom přišel do pokoje nějakej chlap v bílým plášti a co je nejhorší?
Byl mladej,byl kudrnáč,měl smaragdový oči,usmíval se a koukal po každý sukni.Harry?Chtěl jsem na něj zavolat ale asi se mi to zdálo.Protože všichni na mě koukali a divily se jak můžu vidět Harolda kterej je po smrti.Ale já ho opravdu viděl byl to další doktor byl v bílím plášti a to se mi chtělo plakat jestě víc.Zdálo se mi to.Protože když jsem otočil hlavu někam jinám zmizel.
V tu chvíly moje srdce začelo zrychlovat a moje oči se zavírali.Potom už jsem nic nevnímal.Jenom hlasy.
"Louisi!Lou!Zlato,neodcházej nám"říkal známý hlas mezi vzlyky.
"Zdovolením paní tomlinsonová"řekl hlas.
Přestával jsem vnímat a probudil se v černým tunelu.Uplně vzádu stála osoba která mi přišla jako bych jí znal.Šel jsem za ní a tam stál....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Carry Carry | Web | 1. května 2014 v 12:04 | Reagovat

skvělý díl. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama