
Dívat se do těch maličkých modrých očí je přímo nádhera.Koukat je miminko ve vaší náruči usíná a zavíra svá sladká modrá očka je přímo nádhera.Ernest mi připomíná Louise.Mimochodem to mi připomíná že se Lou dlouho neoběvil doma a že už je tu rok co nás nebyl navštívit.
Je tu smutno a kolikrát pláču jenom kvůli tomu že tu není můj bratr.Ano zrovna ten milý,šílenej ale dokonalej bratr jakýho si každá holka může přát.Bohužel já už ani nevím že to je můj brácha.Je to přesně rok a já pořád čekám že se objeví a že zase budu moc říct Ahoj bráško a zase ho obejmout.I mámě a holkám moc chybí.
Ale nemůžem mu rozkazovat.Je to jeho věc.
"Phoebe,nelítej te po bytě.Vidíš že se snažíme uspat malou Doris a Ernesta"rozkázala máma.Bohužel i holky začínaj v pubertě a věřte mi 7 dětí je už trošku moc.Někdy je lepší když už vyrostou a začínaj se chovat normálně.Ale holky mám moc ráda.Jsou to moje malý sestřičky a když se provokujou vzpomenu si na Louiho a na mě.Bohužel holky se vždycky pohádaj a jdou bulet ke mě.
Bohužel i já tu nebudu dlouho abych tu navždy zůstala.Totiž i já budu mít svojí rodinku malých liliputů a bude se muset o ně starat.Což mi rozhodně nebude vadit.
"Mami,můžene nám Denise vyprávět něco z dětství na dobrou noc?"zeptala se Charlotte ospale.
"Jestli bude chtít proč ne"řekla mamka a usmála se na mě.
"Prosím,Denisse"škemrali holky.
"Tak pojd te"řekla jsem a šla s holkama do pokoje.A jak je zvykem Daisy jsem si vzala do náruče.Daisy je můj malej andílek.Jen co holky zalehly do postelí začela jsem jim vyprávět můj příběh o dětství jak jsme blbly s Louim kolik problému jsme udělali a jak jsme byli sportovně nadaný.Holky milovali tyhle příběhy.Ale mě to vždycky bolelo.Bolelo mě vědět že Loui na nás kašle.Bolelo mě že se ani neozve.Bolelo mě že na nás čas od času zapomíná.
Když máte staršího bráchu,doufáte že sváma bude po celý život a že všechno bude jako v dětství bohužel tohle jsou jenom vaše veliký iluze.
Se slzama v očích jsem políbila holky na dobrou noc a odešla za mamkou jak řečeno vyplakat se.
"Proč už sis nešla lehnout?"zeptala se mamka smutně a uspávala malou Doris.
"Zase Lou.Je mi smutno.Chybí mi."řekla jsem smutně a zadržený slzy mi stékaly po tváři.
"Zlato,nesmíš to tak brát.Lou se vrátí uvidíš.Vsadím se že i my mu moc chybíme a hned jak bude mít nějakej čas se přijede podívat"řekla mamka a přišla ke mě.
"Mami on..chvíly jsi myslím že umřel.Že už žádnýho bráchu nemám."řekla jsem mezi vzlyky a začela brečet jestě víc.
"Shhh,Denisse nesmíš takhle mluvit at se děje co se děje,miluje nás nadvšechno na světě a určetě přijede!"řekla mamka povzbudivě a políbila mě do vlasů.
"Jdu spát mami"řekla jsem ospale a vstala ze židle.
"Dobrou zlato"řekla smutně mamka.
Neměla jsem ani náladu.Neveděla jsem jestli mám plakat či smát se.Bylo mi smutno.Tak moc mi chyběl.Každej den jsem na něj myslela co sním je.Co dělá.Jak se má.Na jeho twitter se dívám.Na Facebook se dívám.Někdy něco napíše ale to je hodně málo.Někdy si myslím že poněm slehla zem.
Někdy si myslím že už se někdy nevrátí.Přála bych si zase moje děctví.Být sním.Dokonce si změnil tel.číslo.Kolikrát si říkám chce se nás zbavit.Přestává nás mít rád.Všechno je na prd.Otevřela jsem pokoj,ticho v něm promluvilo za vše.Chybí tu on.Chybí jak vždycky než jsem usnula seděl na mý postely a čekal než usnu.
Nebo když jsem byla nemocná jak se o mě postaral.Nebo než šel do X-faktoru jsem byla v nemocnici a mohla jsem umřít.Byla jsem v komatu.Ale cítila jsem že je u mě.Byla to pravda byl u mě každej den.A problém je že jsem nemocná a že se mi ten komat může vrátit bohužel hrozí že už se nikdy neprobudím.I tohle byl v celku docela velkej zázrak.5eknu vám to asi nějak takhle.Když jsem byla v mámině břísku narodila jsem se o něco dřív než jsem měla.Hrozilo že mužu umřít a máma potratit ale přežila jsem to.V 10letech jsem dostala asmatickej záchvat.15jsem měla kommat jak jsem vám řekla den před Louisovo X-Faktorem a ted hrozí že ho můžu dostat znova.Bohužel už nepomůže nic.
Se všema myšlenkama jsem zalehla do postele a se slzama v očích zavzpomínala na všechno co se odálo v mým životě.Asi po 2hodinách jsem usnula.
*****************************************************************************************************************************************************
"Zlato! Zlato! Vstávej! Doprovodíš holky do školy?"zašeptala mamka a cukala semnou.
"Jo jasně"řekla jsem ospale a vstala z postele.
Šla jsem do koupelny vysprchovat se a províst ranní hygienu.Vlasy jsem vyfénovala a dala do culíku.Chvíly jsem nevěděla co na sebe nakonec jsem si vzala to co včera: http://www.polyvore.com/cgi/set?id=120113526. Nebyla jsem na malování.Takže jsem zůstala přírodní.Bohužel.Já jsem taková ta přírodní holka.Jen co jsem byla hotová jsem holky nechala nasnídat se a připravovala se na odchod.
"Mám zajít do pekařství?"zeptala jsem se mámy a usmála se.
"Jestli se ti chce"řekla máma mile.
Poslední dobou se mi zdá že všechni začínaj být moc milý.
"Holky tak jdeme?"zeptala jsem se všech holek který dojídali snídani.
Bohužel.Daisy jestě chodí do školky a ostatní do školy.I když Lottie za ćhvíly vychází a půjde si vybírat školu.A ano pořád chodí s Martinem.Nezdá se mi špatnej.Holky dojedli a my vyrazli do školy.Po cestě jsme potkaly hádejte koho.Ano.Zrovna tu kterou nemusím.Eleanor.Jen co jí holky viděli se za ní rozběhli.
"Eleanor!"zakřičeli holky a vrhli se jí kolem krku.
Dělalo si mi špatně.Ale co se dá dělat když jí mají rádi.
"Ahoj Denisse"pozdravila.
"Čau"řekla jsem ironicky.Někdy jí neodpovídám.Někdy prostě řeknu jenom Čau nebo nazdar.Na ty její hovory nemám čas a ani náladu.Ona moc dobře ví že jí nemám ráda a holky taky.
"Můžu je odvíst jestli chceš"řekla mile.
"Promin Eleanor,ale jsou to moje sestry ne tvoje"odthrla jsem a popadla holky.
Eleanor jenom stála a smutně koukala jak odcházíme.Nikdy nechápala proč jí nemám ráda.Ale já to moc dobře věděla.Prostě mi k Louimu nesedí.
"Nemusela si být na ní taková.Chtěla ti pomoct"špitla Lottie.
"Já vím,ale o pomoc fakt nestojím"řekla jsem naštvaně.
"My víme.Nemáš jí ráda.Ale to neznamená že jí nemužem mít rádi.A navíc opravdu ti chtěla jenom pomoc.řekla Fizzy.
"Nikdo vás nenutí nemít jí rád ale já ji nemám ráda.A jsem ráda že jí mate rádi.A ted utíkejte do školy."řekla jsem a každou pohladila po vlasech.
"Denisse já nechci do školky"špitla malá Daisy.
"Proč?"zeptala jsem se zvědavě a smutně se podívala na Daisy.
"Mě se tam nelíbí"řekla smutně.
Její očička mi nedaly a musela jsem jí nechat doma.Školka není povinná ale je hrozný když pořád zůstává doma ale zítra už půjde už se nenechám ukecávat.

