
"Zlato,nevíš kam jsem si dal tu pruhovanou mikinu?"zeptal se mě Mike a zmateně jí hledal.
"Na pračce"usmála jsem se a uklízela nádobí.
"Děkuju"poděkoval a políbil mě na líčko.
S Mikem už jsem 2 roky.A miluju ho.A jelikož už je možná čas si založit rodinu se snažíme o dítě.Mike i já bysme ho moc chtěli ale nemáme na to někdy moc času.A jestli se chcete zeptat zda pořád myslím na pana Payna,tak ano.Byl to můj kamarád a vlastně pořád je.A ani nevím jestě tady jestě žije.Nikdy jsme se nepotkali.Někdy jsem myšlenkama úplně jinde a pátrám po tom kde může být,co dělá,jak se má,zda už má svojí rodinu atd..
Vím že mi do toho nic není ale je to můj kamarád a určetě by se taky rád zavzpomínal co dělám,jak se mám,kolik už mi je zda mám snoubence atd..
A popravdě dneska se chystáme navštívit Mikovo rodiče a chceme se brát.
Myslím že Liam na mě zapomněl a určitě už taky někoho má.Jsem si jistá.
Mike ted jde s klukama na schůzku a já budu sama doma.Asi půjdu něco nakoupit a možná pojedu i do města.Abych nebyla pořád jenom zalezlá.Musím se přiznat že mám slabost pro mladší muže a proto je Mikovi jenom 20 ale pořád je to zlato.
No nic.
"Lásko?Už půjdu.Neboj,vrátím se ti co nejdřív a potom půjdem k našim.Ok?"zašeptal mi do ucha a políbil mě do vlasů.
"Ok,Miluju tě"řekla jsem se a usmála se.
"I já tebe"řekl a odešel.
Jen co odešel jsem uklidila dům a šla se vzít něco do toho města abych nevypadala jako že na nic nemám.Nakonec jsem si vybrala: http://www.polyvore.com/emmas_out_cloth/set?id=120014645. Vlasy jsem si nechala rozpuštěný,trošku jsem se namalovala(make up,řasenka,tužka,rudá rtěnka) a navonila.Když jsem byla hotová,vzala jsem klíče od auta,zamknula jsem byt a jela do města.Chtěla jsem až do centra Londýna abych toho mohla hodně nakoupit.Bylo to sice trošku dál ale autem se to zvládalo.Zapla jsem si rádio a poslouchala písničky.
Připadala jsem si jako ta dvacítka co může cokoliv,bohužel už je to dva roky zpátky co mi bylo 2O.Už jsem dospělá a musím na sebe trošku dbát a když říkám dbát myslím že si každý myslí že mi je 20.Bohužel ne.Ale ráda se tak oblíkám.V Londýně byla zase zácpa,takže jsem jestě půl hodiny čekala v zácpě.Ke všemu předemnou jel takovej idiot že se to nedá popsat.Jel pomalu jako kdyby se bál.No nic,každopádně já nehorázně pospíchala.Proto jak se kolonie uvolnila jsem šlápla na plyn a jela rychle k centru.
Ani né za 10minut jsem tam byla.Vystoupila jsem z auta a šla do centra.Potřebovala jsem hlavně koupit něco k jídlu,protože řekněmě si popravdě naše lednička je úplně vyprázdněná a tak se potřebuje doplnit.Nakoupila jsem a šla se podívat na nějakej dárek pro Mikovo rodiče.Tento přístup s oblečením byl o dvě patra víš.Hned jak jsem tam dorazila jsem viděla suprový hodinky.Hodily by se Mikovo tátovi a tak jsem je koupila.Vlastně proč ne.Jako nastvající se musím nějak přizpůsobit.A Mikovo mámě jsem koupila halenku a náhrdelník.Doufala jsem že se jí bude líbit a taky jsem nesměla zapomenout na svoje zlato a koupit mu džíny a košili.Předpokladně v košili byl sexy.
Když už jsem měla vybráno.Spěchala jsem k pokladně ž jsem se málem srazila s....Liamem?
"Slečno jste v pořádku?!"zeptal se starostlivě svým jemným hlasem.
Ztratila jsem slova.Chtěla jsem tak moc plakat ale zároven jsem byla ráda že ho vidím,že slyším jeho hlas.
"Jsem v pořádku"usmála jsem se na bývalýho kamaráda co mě nepoznal.
"Mám takový dojem že vás odněkud znám"usmál se a zapřemýšlel.
"Jsem Emma...Emma Robinson..Liame"řekla jsem a usmála se.
"Odkud?! Emmo?! Panebože! Nemůžu věřit svým očím! Dlouho jsme se neviděli tak moc si mi chyběla"řekl Liam štastně a objal mě.
Jeho objetí bylo příjemný a dokud jsem mohla jsem si ho užívala.
"I ty si mi chyběl"usmála jsem se a odthrla jsem se od Liama když jsem zahlídla brunetku.
"Promin,tohle je moje přítelkyně Sophia"usmál se a seznámil mě se Sophií.
"Sophia"usmála se milá brunetka.
"Emma"usmála se a podala jí ruku kterou ochotně přijala.
"Zavolej mi když budeš mít čas"zavolal na mě Liam.
"Dobře"řekla jsem a snažila se zadržet slzy který se mi drápali v očích a chtěli ven.
Odcházel z obchodu a já jak pitomá jsem stála a dívala jsem se jak odchází.V tom jsem rychle zaplatila věci co jsem nakoupila a vypadla odtam tud.
Pořád jsem na něj myslela.Na ten sladkej úsměv.Jak mě oslovil.Jak mě obejmul.To už jsem ale neudržela svoje slzy a pustila je.Plakala jsem proudem a myslela že umřu.Doufala jsem že ho zase potkám.Že se zase někde,někdy potkáme.
Zase slyšet jeho hlas potěší.Tašky jsem dala do kufru auta,podívala jsem se kolik je hodin.A byli 16:00h.Sakra! Za chvíly přijde Mike!Vlezla jsem do auta,nastartovala a šlapla na plyn abych byla co nejrychleji doma.Abych jestě mohla uklidit jídlo a schovat dárky.
Jen co jsem dojela domů,jsem popadla tašky a hrnula se k ledničce.Všechno jídlo jsem poskládala do ledničky a pořád myslela na Liama.Jak jinak.Nevěřila jsem že ho jestě někdy potkám.Ale potkala.
Jen co jsem doskládala jídlo,vzala jsem dárky a schovala je to tašek abych je mohla přidat až u Mikovo rodičů.

